Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. (Ježíš) jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

Mk 7,31-37

Komentář

V liturgii katechumenů máme obřad Effatha (Efeta) vyjadřující prosbu o milost pro katechumena přijmout Boží slovo a milost vyznávat svou víru. Tragédií Adamova hříchu je uzavřenost před Bohem i člověkem, neschopnost slyšet a porozumět významu Slova, obtížnost vyslovit Pravdu beze strachu o sebe. Ježíš přichází obnovit ztracenou svobodu Ráje. 
Povšimněme si jednotlivých kroků přímluvné modlitby vedoucí k otevření se Slovu. Hluchoněmý je přáteli přiveden k Ježíši s prosbou, aby se nad ním pomodlil. Jsou lidé, kteří si sami neumí říci o pomoc, nemají odvahu. Prosebná modlitba se zužuje v přímluvnou vedenou samotným Ježíšem (V přímluvné modlitbě stojí modlitebník vždy v Ježíšově Jménu). Ježíš se hluchoněmého dotýká, a pak ho odvede stranou od lidí. To se děje, aby člověk ve své slabosti nebyl vystaven davu a také, aby se Ježíš vyhnul lidské slávě. Dotýká se uší a jazyka hluchoněmého. Dokonce použije slin (dle některých výkladu jde o zhmotnění dechu - Ducha). Pro mnohé, kteří zakoušeli nátlak manipulativním slovem, je dotek lásky člověka jediné, co je může přesvědčit o upřímnosti druhého. 
Poslední dobou si víc uvědomuji, jak výmluvná je událost proměňování ve mši svaté. Kdy se kněz za všechny dotýká Pramene spásy pro miliardy lidí, kdy jsme přítomni vylévající se oběti nekonečné Lásky, kdy se vydechuje Otcova dobrota z plně otevřeného Nebe. 
Vše souzní s prvním čtením (Iz 35,4-7a) naplňující se v Ježíši. Sila textu však roste už od prvních veršů 35. kapitoly: "Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.... odemknou se uši hluchých... zaplesá jazyk němého."