Komentář

Tuto neděli budeme nahlížet mystickou událost Proměnění Páně. Jedná se o mystiku modlitby, ke které Ježíš pozval tři své nejbližší. Zajímavé je, že tato Ježíšova modlitba začíná o deset veršů dříve: "Když se (jednou) o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Mnozí ho považují za Eliáše a nebo jednoho z proroků. Slíbený "ten prorok" (Dt 18,15) povede lid jako Mojžíš. Petr pak vyznává, že Ježíš je Boží Mesiáš.
A nyní tři z nich, kteří měli tu milost vyznat srdcem, že On je Boží Syn, Ježíš pozvedá vzhůru do mystické modlitby. O této modlitbě píše sv. Terezie z Avily jako o nejvyšším čtvrtém stupni. Tato mystická svatba je popisovaná jako vytržení, pasivní stav, kdy se ztrácí vědomí přebývání v těle. Činnost smyslů ustává, paměť a představivost jsou ponořené do Boha či omámené. Tělo a duch prožívají agonii sladké, šťastné bolesti. 
Toto vše najdeme v dnešním úryvku, kdy učedníci zakoušejí mystické Božské světlo, slávu, již jsou součástí. Pak se objevuje sladký spánek, omámení Bohem. Mluví se tady o Ježíšově exodu (doslovný překlad "jeho smrti") do Zaslíbené země skrze bolest Kříže. Celé se to zahalí v světlý oblak (opak dýmu), znamení Boží přítomnosti, Božího Ducha. Na učedníky padá bázeň z monumentálnosti Boží moci a slyší slovo Boha Otce, že jen v poslušnosti Ježíši se člověk spojuje s Bohem. 
Pro nás, kteří nedosahujeme takového stupně modlitby, vyvstávají otázky, zda my sami nebráníme jakémukoli růstu v modlitbě: Vyznává naše srdce plně, že Ježíš je Boží Syn? Nemáme malou důvěru v Boha, a proto se bojíme jeho svobodné vůle? Bojíme se trpět pro Pána? Uvědomujeme-li si nedostatek odvahy, otevřenosti, či touhy, prosme o to a Pán dá svým milým, co potřebují.