Komentář

Dnes slyšíme o povolání učedníků Pána Ježíše. Vyprávění však je hlavně o Šimonovi, později pojmenovaném Petrovi. S Ježíšem se už dobře znali. V předchozí kapitole uzdravil jeho tchýni. Můžeme tady najít podobnost s námi, jak Ježíš oslovil nás ve velkých věcech nebo třeba i v maličkostech. Mluví se tady o rybaření - o práci, o loďce - reprezentující domov, auto, o praní sítí ..., o zklamání z úlovku ..., o bláznivém nápadu dělat něco v naprosto nevhodnou dobu na nevhodném místě... Hlavní událost příběhu je však Boží zásah - zázrak a úžas nad Boží dobrotou a vědomí toho, že jsme si to vůbec nezasloužili. "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas"
Evangelium ve svém napětí mezi Boží velikostí a naší nedostatečností souzní s prvním i druhým čtením. V prvním čtení Izajáš po setkání s Boží slávou vyslovuje ono zděšení: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů"  a svatý Pavel v druhém čtení "A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem." 
Kolik takových událostí jsme také zažili? Zapisujme si je, dopřejme si čas je prožít, vracejme se k nim, abychom z nich mohli žít. Téměř v každé bezmoci, kdy voláme s vírou na Pána, se dříve nebo později stane něco podobného.